Island IV.

Sever Islandu, výlet k sopce Askja a západ Islandu

Godafoss

Na cestě z Akureyri jsme po okružní silnici 1 pokračovali směrem j jezeru Mývatn. Cestou jsme ale navštívili Vodopád bohů- Godafoss. Ten se nachází na řece Skjálfandafljót a má dvě ramena s mohutně hučící a do hlubin padající masou vody. Zážitkem je si sednou na výčnělek přímo nad horním okrajem vodopádu a vnímat majestátnost okolní přírody. Je fotograficky zajímavý, neboť připomíná Niagárské vodopády.

Oblast jezera Mývatn, pseudokrátery, městečko Reykjahlíd

  Jezero Mývatn patří Islanďany mezi oblíbené rekreační středisko. Rádi se přijíždí kempovat se svými stany či obytnými přívěsy za terénního vozidly, se kterými následně podnikají výlety do vnitrozemí po hliněných "F"-kových silnicích a cestách. V nedalekém městečku Rejkjahlík (cca 460 obyvatel ) jsou dva pěkné a čisté kempy ( v jednom z kempů v létě 2010 brigádničila i česky mluvící slečna ), benzínová pumpa, možnost nakoupení zásob potravin i samozřejmě termální koupaliště. V městečku stojí též za návštěvu kostelík, který v minulosti jen o několik metrů unikl skáze ( na rozdíl od části městečka ), když se ze sopky Krafla na město řinuly proudy rozžhavené lávy.
  Nedaleko od Rejkjahlídu směrem podél pokračování silnice 1 je možné se zastavit na obrovském poli s únikem sirných "komínů" i bublajících a zapáchajících kotlů. Také stojí za procházku výlet (cca 5km) přes kráter dávno vyhaslé sopky čnící se nad "lávovým městečkem" Dimmuborgir.
  Jezero Mývatn, nebo také Komáří jezero, je průměrně hluboké asi 2.5 metru a vyhlášenou ornitologickou lokalitou s hnízky mnoha druhá ptáků, ale též líhništěm miliónů pakomárů. Z naší zkušenosti- neštípou, ale vlezou snad všude ( i při mrknutí se dostali pod oční víčkou, blééé ) a tak nás zachránil vždy i mírný závan větru :-(  Na jezeře je asi 50 patrných pseudokráterů a po některých vede i naučná stezka. Vznikly překryvem lávy při erepci sopky Krafla v minulosti a tím, že vrchní vrstva pávy vedla k ohřátí vody v trhlinách pod a následně se pára výbuchem uvolnila, čímž vznikly "pseudokrátery" někdy až několik desítek metrů vysoké.
 

Krafla, trhlina Leirhnjúkur a geotermální elektrárna pod Kraflou

Ač skoro týden na Islandu, ale zde máme konečně možnost se dostat na dosah k obrosvkým silám Země. Sjetím  ze silnice 1 vede směrem ke geotermální elektrárně Krafla ( pod stejnojmennou sopkou ) asfaltová silnice. Elektrárna jímá ze 17 vrtů hlubokých kolem 2km horkou páru z vody, která z povrchu trhlinami proniká do hloubky hory. Potrubí svádí páru do elektrárny a odtud se již rozvádí elektrická energie pro široké okolí severu Islandu.
  Kousek od elektrárny je možné navštívit jeden z vyhaslých kráterů- Vití, t.č. naplněného vodou. Od parkoviště a začátku cesty na Leirhnjúkur a přilehlé "čerstvé" lávové pole stojí za to si ještě odskočit a shlédnout obrovský kráter po výbuchu jednoho z dříve nejsilnějších vrtů, kdy se tehdá vrtná plošina rozlétla na 3km do okolí... Ale zpět na cestu k trhlině Leirhnjúkur, která je vlastně jedním z míst, odkud unikala v 1727 láva, která poničila městečko Rejkjahlíd. Krafla naposledy soptila v 1984 a "čerstvá" černá lávová pole jasně dávají varování o síle poslední dobou opět nestabilního vulkánu. Na procházku k trhlině a okružní procházku lávovým polem s unikající horkou parou a i na pohmat horkou půdou si nechte aspoň 2 hodinky, které ale stojí za to.

Výlet na Askju terénním autobusem

Protože oblast jezera Mývatn není jen o Krafle a okolních sopečných aktivitách, ale též o možnosti vyrazit speciálně upravenými terénními autobusy s velkými koly, vysokým podvozkem a možnosti brodění přes metr směwrem do vnitrozemí. Tak hurá na 2x120km dlouhou cestu do vnitrozemí, směrem k vyhaslé sopce Askja, ležící severně od největšího islandského ledovce Vatnajökull ( jeho jižní část a oblast Skaftafelu jsme projížděli na začátku naší cesty ). Po několika kilometrech asfaltové silnice 1 sjíždíme na "F"-kovou silnici F88 a pokračujeme po cestě hliněné, místy kroucené lávovým polem, a přes dva větší nbrody. V době naší cesty bylo asi 14 dní na Islandu mimořádně teplé počasí a tak ledovce rychleji odtávaly, proto i brody i cesty kolem ledovcových řek ( převážně kolem Jökulsa á Fjöllum ) byly plné vody a leckdy to překvapilo i místní. Kdo neměl upravený terénní vůz, nebo aspoň "šnorchl" na sání do motoru, dopadl jako turista s Jeepem "utopeným v brodě na polovině cesty, nedaleko záchranné stanice Herdubreidarlindir, pod "Královnou islandských hor", horou Herdubreid. V táboře je krom sociáloních zařízení, vody i kemp a možnost se při individuální cestě poradit s místními rangery. Odsud jsme pokračovali terénním autobusem dále směrem k Askje podél řeky a postupně soupali až na konec cesty nedaleko Askji. Odtud je vynikající výlet k nekolik kilometrů vzdálenému bývalému kráteru sopky, kde se nyní nachází jezero Öskjuvatn a hned sousedící sirné jezírko s teplou vodou a koupáním bez plavek :-)  Pozn.: zpět k autu jdeme rozpaření a sírou vonící po náhorní planině a míjíte malé sněhové jazyky z minulé zimy, brrr.

Dettifoss

je vodopád severně od Askji a také bylo místo, odkud jsme vzdušnou časou měli nejblíže severnímu polárnímu kruhu, asi 80km. Prohlídka dvou vodopádů v blízkém sousedství dává opět najevo, že Dettifoss, jakožto vodopád s největším průtokem vody v Evropě ( až 500 m3 vody za sekundu ! ), je obrovská síla.

Egilsstadir a Seydisfjördur

První z městeček nám slouží jako místo posledního přespání na Islandu, vykoupání v posledním islandském bazénu, nakoupení nějakých drobností pro rodinu a děti a doplnění zásob a nákupu několika islandských specialit a mlsů :-)  Ráno pak přijíždíme a registrujeme se na trajekt Norröna, který jendou týdně přijíždí z Dánska a Faerských ostrovů na tento přírodní přístav Islandu a přiváží a odváží až 1400 turistů a 800 osobních i nákladních automobilů. Zde se za nízké oblasčnosti, ze které vykukují vrcholky okolních kopců loučíme s Islandem a s trochou nostalgie si třídíme zářitky uplynulých 8 dní.

Čeká nás 48 hodin na trajektu severním Atlantikem, návštěva Torshavnu na Faerských ostrovech a cesta domů - viz další pokračování o Islandu

 


 

 

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma! Webnode