Slovinsko, Chorvatsko a Černá Hora
Děti si oblíbily výlety pod stanem a tak jsme oslovili naše dobré známé, též s dětmi a stanem, co by řekli to, jet za sluníčkem daleko na jih. Překvapivě nebyli proti a tak jsme během jara 2011 začali plánovat. Z množství variant nakonec vzešla vítězně varianta : Slovinsko ( jeskyně, hory a městečko Piran ), Chorvatsko - zastávka cestou na jih, Dubrovník ) a poté Černá Hora ( koupání, Budva, NP Lovčen apod ). Původní varianta pokračovat přes Srbsko do Banátu do Českých vesnic v Rumunsku bohužel během cesty vzala za své, neboť šance na přejezd Srbskem po horších cestách 700km během jednoho dne se jevila nakonec jako nereálná. Na cestu jsme vyrazily dvě rodiny- 4 dospělí, 5 dětí, 2 rodinné stany a 2 auta.
Fotky z celé 15.denní cesty, při které jsme najeli přes 3200km a projeli 6. státy ( D - A - SLO - HR - BiH - MNE ) najdete zde
Slovinsko
Cesta z Čech přes Německo, Rakousko do Postojné probíhala hladce a pokud nepočítám menší zastávky a nákup rakouské a slovinské dálniční známky, tak jsme jeli plynule a pohodově. V večeru jsme dle plánu zakempovali nedaleko městečka Postojná, centra stejnojmenných jeskyní v oblasti. Kemp Pivka jama ( www.venus-trade.si/ ) vcelku odpovídal referencím na www.camping.info - klasický lesní kemp s mnoha místy pro menší a středně velké stany a zvlášť pro kampingová auta či karavany. Sociální zařízení bylo bez problémů, v kempu reasturace, bazének a stoly na stolní tenis ( nouzově, ale stačily ). Nevýhodou bylo naše místo pro dva velké rodinné stany- kamenitější podloží a v "dolíku", takže sluníčku se moc ke stanům nechtělo. Cena za 3 přespání (počítáno 2 dospělí a omylem jen 2 děti )- 120 euro !!! Ze tří dnů navíc dva propršely a následující den měl déšť pokračovat. Proto jsme stihli "jen" návštěvu městěška Postojné, jeskyní a k moři výlet do městečka Piran. Další dny jsme na nic nečekali a hurá za sluníčkem na jih ( viz dále ). Ke kempu a vůbec k cenám ve Slovinsku mám ještě jednu důraznou připomínku. Je mi jasné, že Slovinsko je dále na cestě do Evropy než ČR, ale ceny ve Slovinsku ( potraviny, ceny kempů apod ) jsou výrazně vyšší, dokonce více než v Rakousku ! Snad jen nafta ve SLO za 30 Kč na naše ( v té době u nás kolem 34 Kč /litr ...) byla balzámem na naši peněženku...
Městečko Postojná a jeskyně
Celá oblast je původem vápecnového a krasové jevy vytvořily z této oblasti Slovinska turisticky i speleologicky zajímavou oblast. Jeskynní systémy jsou vzájemně propojeny a asi nejznámější jeskyní je právě Postojnska jama. Vstupné pro naši rodinu ( 2 dospělí a děti 13, 10 a 7 let) bylo impozantních 104 euro !!!, ale což, chceme něco vidět, tak... Ale stálo to za to. Nejprve asi 3km cesta malým důlním vláčkem od vchodu až do labirintu jeskynních dómů a chodeb s nádhernými krápníky žlutavé barvy i jednoho zcela čisté bílého ). Prohlídky minimálně na 2-2.5 hodiny nám opět ukázala, co krás příroda má.
Piran
Po dálnici z Ljublaně směrem na Koper a poté po silnici I.třídy se dostanete do známého městečka Piran. Protože Slovinsku náleží jen malé pobřeží Jaderského moře, je toto místo pro Slovince něco jako oblast riviéry. Městečko krom velký potíží s parkováním ( doporučuji zaparkovat ještě dřáve, než do Piranu vjedete- my parkovali u supermarketu a asi 2-3km došli pěšky ), má jako dominantu kostel a zbytky opevnění nad městema posejití k nábřeží náměstí s domky a uličkami středověkkého městečka. naše děti nemohly odolat ani vykoupání na pláži, která se nachází pod hradbami opevnění.
Chorvatsko
Protože náš odjezd ze Slovinska byl díky dešti v o den dříve, než původní plán, vyrazili jsme na cestu k Dubrovníku až kolem poledního. Postupně začalo být jasno, že dojet za světla k Dubrovníku nebude reálné a proto jsme se rozhodli najít kemp k přespání poblíž Šibeniku. Kemp v Zablace se nám nakonec tak zalíbil, že jsme zde zůstali za 4 dny. Postupně uschly stany i navhlé věci z deštivého Slovinska, děti si užívaly kamenité, i trochu vzdálenější písčité pláže a skoro se nám nechtělo za 4 dny pokračovat. Kemp byl středního standardu, sprchy i záchody jakž-takž- ne všechny sprchy šly zamknout a s odpady si někdy někdo taky hlavu vždy nedělal. Nicméně cena 104 Euro ( opět jen 2dospělí a 2 děti ) byla akceptovatelná. Koupání si děti užily dosti a tak hurá až do Černé Hory.
Černá Hora
Dokud se jelo po dálnici, tak cesta utíkala rychle, ale asi 120km před Dubrovníkem dálnice t.č. končí a nás čekaly klikaté a přeplněné cesty plné aut místních i turistů, tahnoucích se směrem k Dubrovníku. Perličkou pro turisty je asi na 15 km přerušení kontinuity území Chorvatska územím Bosny a Hercegoviny a zpět přes celnici návrat do Chorvatska. protože původně byl v plánu kemp u Dubrovníku, ale měli jsme dobrý čas, riskli jsme to a pokračovali dále do Černé Hory ( kde byly slibovány lepší pláže a lepší ceny - což se potvrdilo ). Hraniční přechod Chor-Č.Hory však znamenal čekání asi 2 hodiny ve vedru kolem 30 st.C. Kemp v Černé Hoře jsme našly náhodou - no v podstatě se již začalo smrákávat a ne a ne najít pěkný kemp. Projeli jsme Budvou, Bečiči a dále směrem k Albánským hranicím. Najednou kemp Črvena Glavica- říkáme - zkusíme ! Obhlídka WC, přeplněného kempu a strastiplné cesty na pláž rozhodla- jedeme dále ! Naštěstí za pár km v městečku Buljarica ( kemp Maslina- prý bude mít brzo vlastní web stránky ! ). Sociálky prima, pláž super ( oblázky a písek a dokonce kousek od kempu, ceny velmi vstřícné, wifi též - bereme ! jenže místa pro dva stany bude dost až ráno, proto neleníme, rozbalujeme větší stan, bez vnitřků, jen karimatky, spacáky a než stihneme vše vybali, děti již spí...
Druhý den jdeme na obhlídku kempu za světla- ejhle- v rohu místo pro dva velké stany, sousedi rozumní ( rodina s dětmi a na druhé straně studenti - Srbové. S nimi nakonec uzavřena družba a dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí, které se v průvodci ani novinách nedozvíte... ) A tak na 6 nocí rozbalujeme stany. Děti si za tento týden užili náramně pláže, potápění, plavání apod apod. a kdyby byla Černá Hora blíže, jedeme příští rok jednoznačně opět sem ( což u nás bývá vzácně, abychom jeli dvakráte na stejné místo :-). Zajímavá byla i naše cena za pobyt ( 2 dospělí a 3 děti ) poprvé počítány správně 3 děti ) + stan + auto - necelých 100 euro !!! Nedaleko kempu pak obchůdek s potravinami a vedle zelenina s vynikajícím a velmi levným ovocem a zeleninou. Pro turisty zkrátka ráj !
Výlety do okolí:
- Národní Park Lovčen - kdo navštíví pobřeží Černé Hory, měl by si určitě udělat čas na jeden den a navštívit NP Lovčen. Cesta vede z hlavní pobřežní silnice z Bečiči nebo z Kotoru. Doporučuji si projet obě dvě. my vyjeli vzhůru z Bečici a asi po 15 km přijeli do městečka Cetinje, odstud poté dále vzhůru směrem do NP Lovčen až do výšky kolem 1600 m.n.m !!! ( od moře z nulové výšky). Postupně se relativně dobré silnice zužují, ale vyhnout se ve dvou osobácích jde docela dobře. Vstup do NP je 2 eura za osobu, což je symbolické a výhledy z vrcholků směrem do vnitrozemí i směrem k moři jsou nezapomenutelné. Super pak byla však druhá cesta- do Kotoru. Cesta byla sotva na 1-2 auta, vyhývání dost často na okraj strže, serpentýn tolik, kolik jsem jich v životě ani neviděl a klesání na následujících 35-40km brzdil motor na 2-3.rychlostní stupeň. Manželka a děti nervózní, kdykoliv jsem hluboko do údolí jen okem coby řidič pohlédl, neboť často svodila chyběla a nikdo je neopravoval. Nicméně pohled na Kotor z vyhlídky 1300 m.n.m nad ním byl úchvatný !
- Budva - městečko, všemi, kdož znali černou Horu dříve, opěvované. Dnes postupně ( rok 2011 ) zachvácené turistickým ruchem s mnoha budujícími se luxusními hotely, dopravními zácpami a přeplněnými plážemi. Kdo hledá šrumec, zábavu do noci, jednoznačně plus. S dětmi to však není ono.
- Kotor - v podstatě celá zátoka, na jejímž nejvzdálenějším místě leží známý kotor je v podstatě tvořena silnicí, velmi úzkým lemem pod silnicí, kde se střídají malá mola a plážičky a to celé asi 50km kolem dokola celého zálivu. Vlastní městečko Kotor má odhadem jen několik tisíc obyvatel a přístav, kde kotví nejedna luxusní jachta. varování- parkování v Kotoru bedlivě hlídá místní policie s odtahovou službou. Parkování stojí jen 0.50 eura za hodinu a proto raději zaplatit na placeném parkovišti, nebo´t odtaz za 85 euro a starosti s tím nejsou nic příjemného- viď Michale... Ostatně i já jsem zasponzoroval místní policii- 20 Euro do kapsi za nesvícení potkávacími světli během dne ( denní svícení neberou ... ). Druhou alternativou bylo 40 euro- zaplatit na poště či v bance a s potvrzním zpět pro doklady... tak to těch 20 "éček" do kapsy policajta bylo levnějších...
- Skadarské jezero - bohužel jsme nenavštívili, ale přesto doporučujeme. Severní čístí vede cesta na sever, v východní částí jezera probíhá již hranice s Albánií. Podle množství vody se mění hranice jezera.
Dubrovník a cesta domů
Alespoň jedene den a prohlídku starého hradu města Dubrovník, to bylo naše přání. Navíc v době, kdy ve stínu přes den je kolem 30-32 st.C se jevilo jako nejlepší prohlédnout si město k večeru. To se nakonec ukázalo jako velmi rozumné řešení, neboť 25 stupňů C kolem 23 hodiny večer už šlo vydržet a navíc vše je nádherně nesvětlené... Parkování po zkušenostech od ostatních jsme složitě neřešili- placené parkoviště a klidně blízko centra, neboť je placené vše... Ostatně, že je Dubrovník drahý (večer pro dva určitě přes 1000,-Kč na naše, zmrzlina- kopeček za dvě Eura...) to jsme již věděli. Ale nasát atmosféru večerního města s historickým cen trem a nádechem přenosu do středověku, to nešlo si odpustit. Více než text asi řeknout fotografie ( odkaz viz výše ). JInak na přespání jsme volili kemp Kate v Mlini u Dubrovníku, cena velmi rozumná- kolem 23 euro za naši rodinu a stana auto a navíc ve stínu na kraji kempu na jakési terásce. Souciálky velmi čisté a o.k., jen cesta k moři asi 400 m po schodech ( nekonečné ) na menší pláž s pískem ( přeplněno a zkaleno )- nó, černá Hora to není...
Další den jsme se ráno zapakovali, naložili auta a vyrazili k domovu. Michal a Kamila s dětmi ještě dva dny zůstali u Rijeky, my to v pohodě a klidu dotáhli domů ( cesta zpět 18 hodin, cca 1200km ).