2.Taury
Ráno vyrážíme na Lofer, místo naší první dnešní zastávky. Je to horské středisko s překrásně zdobenými starými domy a úzkými uličkami. Asi 15 km za Lofer opouštíme na několik hodin Rakousko a přejezdem průsmyku Steinpass se dostáváme na území Německa. Po několika stoupáních a sjezdech se opět dostáváme k řece Saalach a podél ní do Bad Reichenhallu. Bad Reichenhall je lázeňské město známé také těžbou soli, která se prodává i u nás. Právě muzeum těžby soli, které je ve starém solném dole jsme chtěli navštívit. Bylo krátce po poledni a otevírací doba byla 14 – 16 hodin. To by nás minimálně 1.5 hodiny zdrželo a my museli dojet ještě do Salzburgu. Tak snad někdy jindy.
Při několika kilometrovém rychlém sjezdu do roviny k Salzburgu jsem přehlédl odbočku cyklostezky a asi po 1 km jsme se zastavili u cedule „konec cyklostezky“. Byli jsme někde, kam nedosahovala naše mapa a jen v dáli jsme viděli dominantu Salzburgu, pevnost Hohensalzburg. Jak jsme tak bezradně koukali do mapy a po okolí zastavil u nás traktor a domorodý zemědělec nám místním nářečím začal vysvětlovat kudy dál. Z jeho rad jsme nebyli vůbec chytří, protože to bylo asi 50x recht a links. Nikdo si ale už nepamatoval v jakém pořadí. Naštěstí pro nás se tu objevil místní cyklista, který se po chvilce pohádal s rolníkem, řka, „ty to tu znáš, ale oni ne“, ten se naštval a s traktorem odprděl k obzoru. Cyklista důchodce řekl ať jedeme za ním, že je to kousek a vyrazili jsme zpět do kopce a po 1 km jsme byli opět na stezce. Náš průvodce prohlásil, že po stezce je to do Salzburgu daleko ať jedeme dál s ním zkratkou, že za 2 km jsme ve městě. Asi po 8 kilometrech, kdy jsme se střídavě přibližovali a vzdalovali Salzburgu, náš průvodce prohlásil: „teď už stále rovně“ a zmizel v polích. Byli jsme rádi, že nám pomohl, ale i za to, že už jel. Jeho tempo bylo pro některé členy naší výpravy přímo vražedné, což po 50 km a dvou přejezdech hor nebylo nic divného. Za dalších asi 5 km jsme po průjezdu kolem pevnosti a starým městem stáli u hotelu. Po lehké večeři a sprše jsme vyrazili na prohlídku Salzburgu.
Čtvrteční ráno bylo po nočním lijáku chladné a nepřívětivé. Možná i proto, že se nám moc na kola nechtělo jsme protahovali snídani, ve formě švédských stolů, do doby, kdy z mraků vykouklo opět sluníčko. Tedy vzhůru do sedel směr Ach. Cestou byla naplánovaná zastávka v městečku Oberndorf a zde návštěva kostelíku, kde prvně o Vánocích v roce 1818 zazněla píseň „Tichá noc“, kterou složili F. X. Gruber a J. Mohr. Z Oberdorfu dál směrem k Passau začíná ubývat cyklistů a stezka je často vedena po štěrkových pěšinách někdy i vedlejších silnicích. Stále je však perfektně značená. Ubylo také penzionů a privátů nabízejících ubytování. Do městečka Ach přijíždíme asi osmi kilometrovým sjezdem, když jsme ale předtím museli na dvou kilometrech nastoupat 150 metrů. V Ach jsme poprvé pracně hledali ubytování. Nakonec jsme našli útočiště v Gasthausu s českým personálem. Ubytování bylo velice skromné, vše ale napravil český kuchař, který nám vykouzlil 30 dkg vídeňský řízek s hranolky a zeleninovým taliřem.
Po večeři a dvou pivech jsme se vydali na prohlídku Burghausenu, bavorského města, kterému vévodí mohutný hrad. Zajímavostí je zde také ulice slávy, obdoba ulice v Hollywoodu, kde jsou v dlažbě vsazeny desky se jmény a podpisy světových jazzových hudebníků, kteří se zúčastnili místního jazzového festivalu.
V pátek ráno bylo jasné, že toto je poslední den naší výpravy a že Passau ze sedla našeho kola neuvidíme. Zbývalo nám asi 100 km, což na 2 dny není moc, ale předpověď počasí na další dva dny nebyla dobrá. Proto jsme i za cenu jízdy v dešti stanovili konec naší cyklovýpravy Simbach am Inn. Po výměně několika SMS s našim synem Zbyňkem bylo rozhodnuto, že v 15 hodin na náměstí končí naše 266 km dlouhé putování tauernskou cyklostezkou.