1.Taury
Svoje putování jsme naplánovali tak, že po startu z Krimmlu pojedeme až do Zell am See klasickou Tauernradweg, jak ji nabízí cestovní kanceláře. Z Zell am See se pak vydáme přes Marshofen, Saalfelden, Lofer, Unken do Bad Reichenhallu a Salzburgu, odkud opět klasicky až do Passau. Variantu Popsanou výše jsme zvolili proto, že je úplně nová a tudíž méně známá. Start byl stanoven na 20. 6. 2004 ve 14 hodin od největšího 400 m vysokého alpského vodopádu – Krimmler Wasserfalle. Na místo nás měl dopravit synovec Martin, který se měl pro případ, že by některý ze členů naší výpravy chtěl nastávající útrapy vzdát, okamžitě vrátit do Klatov a vypnout telefon.
Do místa startu jsme dorazili s malým zpožděním, které by se dalo dohnat, ale nedalo se přehlédnout, že venku padá sníh a teplota klesla na + 2 st. C a i kdybychom na sebe navlékli vše co máme, v cíli dnešní etapy by nás jistě museli ohřívat autogenem. Po povinné procházce k vodopádům, které jsou počátkem řeky Salzach a kde se obrovské množství vody řítí s obrovským hukotem po čtyřech schodech z výše 380 metrů, jsme opět nasedli do auta a Martin nás svezl o 300 metrů nadmořské výšky níž do obce Holkersbach. Zde jsme bez problémů našli ubytování v soukromí. Sníh zůstal o 300 metrů výš, zde pouze pršelo a paní domácí nás ujistila, že od zítra bude slunečno. Martin odjel a nám nezbylo než jí věřit a doufat, že má skutečně pravdu. Doufám, že nic neprozradím, když řeknu, že ji měla. Příští týden byl skutečně jako stvořený pro cestování.
Druhý den po snídani, která je vždy součástí ubytování si prohlížíme blízko infocentra zahrádku, ve které jsou pěstovány byliny, používané při výrobě parfémů firmy Yves-Rocher a vyrážíme směr Kaprun. Počasí je ideální a v každém bočním údolí, které míjíme se začínají objevovat i velice vzdálené vrcholky třítisícovek pokryté ledovcem. Proto v Zell am See odkládáme kola a lanovkou se necháme vyvést na Schmittenhöhe. Ve výšce 2000 metrů se nám otevírá nádherný pohled na desítky kilometrů vzdálené vrcholky třítisícovek. Na ledovci Kitzsteinhornu nad Kaprunem, který je přímo proti nám a kde se celoročně lyžuje jsou vidět lanovky. Dál na jin ve vzdálenosti asi 30 km je vidět nejvyšší hora Rakouska – Grossglokner (3792 m). Na severovýchodě se zvedá téměř kolmá stěna pohraničních rakousko-německých vápencových Steinernes Meer a za nimi je vidět druhá nejvyšší hora Německa Watzmann (2713 m).
Další den ráno se po povinné zastávce u Zillerského jezera vydáváme do Maishofenu, kde začíná druhá varianta Tauernradweg – cyklostezka podél řeky Saalach. Projíždíme Saalfeldenem a dále podél vápencových stěn Steinernes Meer, které nám v odpoledním slunci přímo svítí nad hlavami. Zde se také musíme poprvé poprat se stoupáními, která jsou sice mírná, ale někdy i kilometry dlouhá. Je to v místech, kde se Saalach prodírá úzkými soutěskami a cyklostezka uhýbá a vede po úzkých pěšinách po stěnách okolních hor. U Weissbach se doposud modrá obloha během několika minut změnila na šedou a bouřka s prudkým lijákem se spustila v momentě, když jsme zastavili pod přístřeškem infocentra ve Weissbachu. Za půl hodiny bylo po bouřce a za dalších několik minut už zase na modré obloze svítilo slunce a my mohli pokračovat do St. Martin, kde jsme se ubytovali.