2.Dunaj
Část druhá:
V úterý, po snídani z místní ekologické výroby ( mléko ze kterého před námi pila kočka, máslo vlastní výroby, tvaroh, džemy, vejce a černý chléb pečený vloni ) vyrážíme na vlak, který je zde vlastně jakousi příměstskou dopravou. Lístky se nedají koupit jak jsme zvyklí v pokladně, ale musíte zvítězit nad automatem. To se nám po několika marných pokusech daří a můžeme jet. Kdybychom se netrápili s automatem, asi by se nic nestalo, protože je stejně nikdo ve vlaku nekontroluje- chybí zde průvodčí.
V Linzi se zdravotní stav Jindry prudce zhoršuje a on orosený a s bolestí se vrací zpět. Zůstáváme už jen tři. Po prohlídce města a samozřejmě dómu sv. Štěpána se vydáváme historickou zubačkou na Pöstlingberg. Odsud je nádherný pohled na Dunaj a hlavní město Oberösterreich Linz.
K večeru se vracíme na statek, kde nás čeká Jindra, celý zpocený a opět s bolestmi v zádech, které jsou asi opravdu nesnesitelné a my začínáme věřit, že nesimuluje. Mobilem se spojujeme s Dušanem, našim synem, který je lékařem na urologickém oddělení nemocnice v Klatovech a ten připouští možnost ledvinné koliky. Mezitím paní Keplinger volá lékaře. Ten Jindru prohlédne, vybere 51 Euro a oznámí, že je to zánět sedacího nervu nebo ledvinná kolika.
Po probdělé noci Jindra s Jarkou balí a odjíždí vlakem do Čech a my s Hankou jedeme dál sami. Dnes by nás mělo čekat asi 75 km. Projíždíme Linzem až do Mauthausenu, nechvalně známého z 2. světové války, což připomíná památník obětem koncentračního tábora. Na malém náměstíčku přímo u Dunaje zastavujeme u pekárny a zároveň cukrárny, doplňujeme zásoby. Protože máme čas, dáváme si kávu. Ta je vynikající, úplně jiná než naše.
Po odpočinku a krátké prohlídce města vyrážíme. U přehrady Mitterkirchen zastavujeme u infocentra, svačíme a probíráme dnešní trasu s německými důchodci, které jsme dnes několikrát potkali a já si jdu doplnit do kanceláře mapy na další cestu. Paní za pultem nemá co na práci a tak začíná klást otázky. Snažím se jí odpovídat. Když zjistí, že nemáme zajištěný nocleh, říká, že včera bylo v okolí vše plné a když ji říkám, že jedeme až do Greinu, bere telefon a zajišťuje nám asi na čtvrtý pokus nocleh. Dává nám mapu města s označeným domem ve kterém máme ubytování. Za zajištění noclehu bere zálohu 2Euro, kterou nám, pokud se ubytujeme na udané adrese při placení odečtou. Před Greinem nás dohání bouřka, ale my jsme rychlejší. Bez problémů nacházíme dům paní Hametnerové, milé asi 70ti leté dámy.
Čtvrteční ráno je po noční bouřce pošmourné. Hned po snídani, mimochodem opět výborné, vyjíždíme dost nabaleni asi 2 km zpět, abychom mohli po mostě přejet na pravou stranu Dunaje, která je prý lepší a jak zjišťujeme až do Ybbs jediná, pokud nechceme jet po silnici s mírným provozem. U mostu již svítí sluníčko a tak sundáváme přebytečné oblečení. Asi po 22 km dojíždíme k elektrárně Persenbeug, kde je další infocentrum. Slečna nám ochotně zajišťuje nocleh v městečku Pöchlarn a nám zbývá již jen 20 km do cíle. Opět potkáváme naše známé manžele z Frankfurtu, kteří s námi nocovali na statku v Puchenau. Jedou až do Vídně, kde mají být v pátek, tedy zítra a tak se loučíme. My v klidu projíždíme Ybbs, městečko, které bylo při povodních v roce 2002 velice poškozeno a až na výjimky celé pod vodou. Vše se zde velice pomalu vrací do normálu.
V 15 hodin se už nezadržitelně blížíme k Pöchlarnu, městečku, které je městem už od roku 1267, s vodním zámkem, kde v současné době probíhá archeologický průzkum a impozantním kostelem. Je známé také tím, že zde pobýval Oskar Kokoschka, který zde má stálou výstavu. Bez problémů nalézáme Haus Schmoll, kde máme zajištěno ubytování, bereme sprchu a vyrážíme na zbytek dne na prohlídku města. V Rakousku je církevní svátek a tak je všude klid, jen pod slunečníky u cukráren a restaurací je živo. Na malém náměstí sedáme mezi místní a objednáváme opět vynikající kávu.
V pátek, poslední den našeho putování nás čeká Melk a cesta domů. S mnoha zastávkami jsme před polednem v Melku. Po prohlídce historické části města, staré radnice a pozoruhodných měšťanských domů, šlapeme k benediktinskému Klášteru- dominantě města. Po prohlídce se vracíme ke kolům a sjíždíme zpět na náměstíčko, kde snad v jediném obchodě ve městě kupujeme pití a opět neodoláme vůni kávy z blízké cukrárny. Opět nezklamala.
Teď už nám zbývá jen dojet k mostu přes Dunaj, přejet ho a v obci Emmersdorf čekat na Dušana, který po práci má pro nás přijet autem. Emmersdorf je malé městečko, kde se zastavil čas. Neskutečně úzké uličky a kamenné domy nás vrací do středověku. Všude je také vidět, kam až sahala voda v roce 2002. Většina domů měla pod vodou i celé první patro.
Asi v 15 hodin dostáváme SMS, kde nám Dušan píše, že celou noc operovali a jde si chvilku odpočinout a přijede pro nás o něco později. Hanka dostává nápad, který jsme v příštích dvou hodinách několikrát prokleli. "Jedeme zpět směr Passau po levé straně Dunaje a Dušanovi se ozveme z místa kam dojedeme." Asi po 7 km vyjíždíme z lesoparku na vyvýšený břeh Dunaje. Tady poprvé pochopíme, proč ve všech průvodcích se doporučuje cesta z Passova na Vídeň a ne obráceně. Prudký západní protivítr, který zde po většinu roku fouká a který i nás asi hodinu a půl přemlouval k cestě na Vídeň, nakonec vítězí. Po dalších 15 km zastavujeme v městském parku v Marbachu a vzdáváme. Tady nás ve 21 hodin vyzvedává Dušan a za 4 hodiny odemykáme dveře bytu doma v Domažlicích.
Jindra je v tu dobu již přijat na urologické oddělení v Klatovech a za dva dny po endoskopické operaci mu je vyjmut kamen z močových cest.