1.Dunaj
Startujeme !
V sobotu 14. června v 5.00 vyráží naše výprava z nádraží v Domažlicích, odkud nás motoráček za 28 Kč a naše kola za 130 Kč, dopraví do bavorského pohraničního městečka Furth im Wald. Postupně přes Schwandorf a Regensburg se dostáváme do výchozího bodu našeho putování, města na soutoku tří řek Innu, Ilzu a Dunaje, do Passova. Využíváme tzv. "jízdenky přátelství" Českých drah.
Zde máme naplánovanou jízdu lodí a prohlídku města a stojíme také před prvním problémem- co s koly na kterých máme všechen svůj majetek na příští týden. U přístaviště výletních lodí je v nízkém domku cestovní agentura, která prý umožňuje parkování kol. Slečna v agentuře mluví špatně německy, protože nemá dva přední zuby a na ostatních má rovnátka a anglicky už vůbec ne. Přesto nám ochotně bere do své malinké kanceláře 4 kola, my platíme 12 Euro a vyrážíme do města.
Když se vracíme po prohlídce Passova pro kola, je kancelář otevřená a bez slečny, ostatně moc místa tam pro ni stejně nebylo. Bereme tedy kola a po mostě přejíždíme na levou stranu Dunaje a přes Obernzell, kolem bývalého zámku, dnes muzeua keramiky k přehradě Jochenstein, vybudované v r. 1957. Zde musíme přejet na pravou stranu Dunaje. V budově přehrady vedou příkré schody a tak ve dvojicích tlačíme kola do schodů a po pár metrech to samé ale dolů.Asi hodinu pozorujeme provoz lodí ve zdymadlech a potom se vydáváme do Engelhartszell, kde máme zajištěno ubytování. Díky perfektnímu značení nalézáme dům Donaublick manželů Eichingerových. Tady se poprvé objevuje další komplikace, Jindru začíná bolet v zádech a protože je nejstarší ani mu to nemáme za zlé.
V neděli ráno zjišťujeme, že prší. V klidu snídáme a přemýšlíme, co v dešti. Pláštěnky sice máme, ale moc se nám nechce. Paní domácí navrhuje, abychom ještě den zůstali, ale zároveň říká, že v 11 hodin bude hezky. Kolem 11 hodiny skutečně vykoukne sluníčko a my vyrážíme. Na cestu ještě dostáváme tip na ubytování v městečku Aschach u paní Ehrengruber. Po cestě, která je z obou stran lemována hrady a kláštery se dostáváme ke známé dunajské smyčce – Donauschlinge u obce Schlögen, kterou najdete snad na každém turistickém prospektu a průvodci. Protože jsme u obce Niederranna přejeli na levou stranu Dunaje, musíme nejpozději v obci Au přejet přívozem na stranu pravou. Dál totiž cesta po levé straně nevede. Jedeme prvním přívozem do Schlögenu a dál na Inzell. Dunaj zde protéká soutěskou mezi vysokými horami.
Jindru opět začíná trápit bolest zad, která mu vystřeluje až do třísel a tak častěji odpočíváme. Kolem nás se míhají němečtí důchodci na strašně ošklivých kolech a soustrastně koukají na Jindru polehávajícího v trávě. Stejně je ale dojedem u některé hospody, kde budou chlemtat pivo. My máme čas. Dnešní trasa má jen 50 kilometrů a to je i pro českého důchodce pohoda.
V městečku Aschach jsou nějaké slavnosti, ale my jedeme rovnou přes most do části Oberlandshaag k rodině Ehrengruber. Zde nastává problém, dům je plný. Rázná paní Katarina vše řeší tím, že Holanďany sestěhuje do velkého pokoje na přistýlky a Češi mají dva dvojlůžáky. Později u skleničky šnapsu a lahve výborného vína se mnohé vysvětluje. Holanďané jsou zde denně, ale Češi poprvé. Navíc paní Katarina je z Řecka a kromě svého manžela nemá německy a podobně mluvící lidi moc ráda. Při sklence vína nám vypravuje celý svůj životní příběh.
Ráno se loučíme s tím, že někdy určitě přijedem. Přes Feldkirchen, krásnou úrodnou krajinou se přibližujeme znovu k Dunaji v místech kde začínají lužní lesy a kolem jezer, ve kterých je možné se příjemně osvěžit, dojíždíme k elektrárně Ottensheim. Před ní odbočujeme vlevo na město Ottensheim. Na pravé straně Dunaje stezka asi po 4 km končí. V poslední obci před Linzem v Puchenau budeme na statku u Keplingerů dvě noci spát, protože na zítra máme naplánovanou prohlídku Linze.
Statek je na kopci, který nám po dunajských rovinách připadá jako prudký Sněžka. Jindrovi znovu začíná bolest zad a tak jede skutečně z posledních sil. Pani Keplinger a její dcera Cornelie, kterým statek patří, vidí asi poprvé v životě české cyklisty. Nabízí nám mošt, který je výborný, ale do kterého nám baba škudlivá, připouští vodu z kohoutku.